Víla

Druhá tráva

1:JdEe po skosený trAávEě a jde tak, jak se to pAíšEe:
s větrem v zF#mádech, s kytkou v hlHmavě,F#m    C# dF#můstojně a tHmiše,F#m 
a z polí slEítají se ptAácEi a kHaždej z nich jí vEěřHí,
Aona se pak vrD#acAí a má v Erukou jejich ApeEří.
2:JEe to můj člověk s hlavou v kAřížEi, umírající v hAorkEu,
můj plakát na F#mirefýži i má socha u New HmiYorkF#miu,
je to Amůj voják beze jD#Ana, i tEen parník v ústíA NěEvy,
jAe to jediná má D#žeAna, jenže tEa, která toA nEeví.
*:Místo k nC#mí však mířím nF#měkamC#m, kde je ten, co se tak vztF#meká,C#m 
že ta hrD#ůza, kterou GčekD#ám, není Ata, která mě D#čekAá.
3:Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:30.087+00:00
Datum poslední změny :2017-07-16T16:19:58.379864+00:00
Výsledky hledání: